Finsko – Helsinki, Espoo – 7. – 11.7.2016

Do Finska jezdí vážkaři hlavně kvůli třem druhům, které není možné jinde v Evropě vůbec nebo jednoduše nalézt: Somatochlora sahlbergi, Aeshna serrata a Aeshna crenata. Somatochloru je možné pozorovat až na dálném severu, zato zbývající dvě šídla by mělo být možné poměrně snadno nalézt v těsném okolí Helsinek. Dále tu žije několik dalších pro nás exotických nebo vzácných druhů: Coenagrion johanssoni, Coenagrion armatum, Aeshna subarctica, Leucorrhinia. Volíme několik dní na začátku července, na kdy jsme sehnali přímé letenky z Prahy za pár stovek, zároveň by měla relativně vysoká šance najít co nejvíce druhů najednou.

Národní park Nuuksion leží v těsné blízkosti Helsinek a Espoo, je dobře dosažitelný příměstským vlakem z letiště. Je to zvlněná, zalesněná krajina s řadou roklí, mnoho z nich je zaplněných vodou. Jezera jsou nejrůznějšího charakteru a velikosti. Nejzajímavější by měla být menší jezera s plochou do 1 ha, částečně zazemněná, s otevřeným lemem u břehu s rašeliništi. Mělo by se jednat o typický biotop Aeshna crenata a Coenagrion johanssoni. Nejčastěji jmenovaným je jezero Pikku Sorlampi, podobnou, a ještě lepší idylku jsme našli u jezera Kämmenlampi. Našli jsme zde oba jmenované druhy, největší pecka byl ale nález Nehalennia speciosa, ve Finsku už asi 20 let nenalezený. Nejběžnějšími druhy byla Enallagma cyathigerum, Coenagrion pulchellum, Leucorrhinia albifrons a L. dubia.

2016-07-09_IMGP1509_kaemmenlampi

Krajina NP Nuuksion

2016-07-08_IMGP1486_kaemmenlampi

Jezero Kämmenlampi, typický biotop Aeshna crenata a Coenagrion johanssoni

2016-07-09_IMGP1628_suolikas

Jezero Suolikas. Také zde létala Aeshna crenata

Aeshna_crenata-2016-07-09_IMGP1608_kaemmenlampi

Aeshna crenata, samec, Kämmenlampi. Obrovské šídlo, větší než Anax imperator.

Aeshna_crenata-2016-07-09_IMGP1591_kaemmenlampi

Aeshna crenata, samec, Kämmenlampi

Aeshna_crenata-2016-07-12_IMGP1730_pikku_sorlampi

Larva Aeshna crenata, Pikku Sorlampi. Larva je snadno rozlišitelná podle obrovské velikosti i podle bočních trnů na S5, to nemá žádné jiné evropské šídlo kromě Boyeria

Aeshna_crenata-2016-07-09_IMGP1497_kaemmenlampi

Líhnutí Aeshna crenata

Aeshna_crenata-2016-07-09_IMGP1521_kaemmenlampi

Exuvie Aeshna crenata. Velikostí srovnatelná s Anax imperator (=největší svlečky v Evropě). Dobře jsou vidět boční trny na S5. Na břehu Kämmenlampi jsme jich našli min. 50

2016-07-09_IMGP1529_kaemmenlampi

Aeshna subarctica, líhnutí u Kämmenlampi. V Nuuksion nejčastěji pozorované šídlo

Leucorrhinia_albifrons-2016-07-08_IMGP1418_mustalampi

Leucorrhinia albifrons, Mustalampi. Jeden z nejběžnějších druhů vážek. Na rozdíl od zvyklostí ve střední Evropě (tady to dělá L. caudalis) si ve Finsku sedá skoro výhradně na leknínové listy

Coenagrion_johanssoni-2016-07-07_IMGP1365_mustalampi

Coenagrion johanssoni, Mustalampi, samec. Ve srovnání s jinými šidélky výrazně menší a bledší. Podobně jako Aeshna crenata vyhledává menší částečně zazemněná jezera s rašelinnými okraji.

Coenagrion_johanssoni-2016-07-08_IMGP1447_mustalampi

Coenagrion johanssoni, Mustalampi, samec na rojovníku

Coenagrion_pulchellum-2016-07-08_IMGP1428_mustalampi

Coenagroin pulchellum, Mustalampi. Na jihu Finska jedno z nejběžnějších šidélek

2016-07-11_IMGP1654_helsinki_viikinranta

Rákosiny zálivu Baltského moře SV od Helsinek (Viikinranta). Význam mají hlavně ornitologický, ale měly by se tu vyskytovat i Aeshna serrata a Coenagrion armatum. Nenašli jsme ale ani z těchto druhů, na C. armatum jsme tu asi moc pozdě, naopak na A. serrata asi moc brzy. Hojné je tu Coenagrion pulchellum.

Kréta květen/červen 2016

Evoluční teorie říkají, že na ostrovech v porovnání s pevninou žije menší počet druhů, ale zvyšuje se přitom podíl endemitů. Čím odlehlejší ostrov, tím je tento poměr výraznější. Patrně to platí i u vážek a ostrova Kréta, odkud je známo jen 33 druhů, z toho jsou ale 3 endemiti Calopteryx cretensisCoenagrion intermedium a Boyeria cretensis.

Na Krétě trávíme první týden v červnu 2016, přecházíme ostrov ze severu na jih a znova z jihu na sever přibližně v úrovni města Rethimno. V této části tohoto velmi suchého ostrova je několik potoků a říček s čistou vodou, které nevysychají. Právě odtud jsou nejčastěji hlášeni endemiti. Všechny tři druhy mají podobné nároky na prostředí, tím jsou tekoucí vody, částečně zastíněné.

2016-05-31_IMGP0665_petres

Údolí říčky Rema Kaminia u obce Petres, u ústí do moře. Tok zde ale vysychá, našli jsme zde hlavně Ischnura elegans a Orthetrum cancellatum.

2016-05-31_IMGP0707_karoti

Říčka Rema Kaminia na severu ostrova u obce Karoti, asi 5 km proti proudu od ústí do moře. Běžně tu žije Calopteryx cretensis a Coenagrion intermedium. Boyerii jsme viděli jen jednu.

2016-06-02_IMGP0898_preveli

Říčka Megalo Potamos (Kissano Faraggi) u historického mostu u Preveli.

2016-06-02_IMGP0900_preveli

Říčka Megalo Potamos (Kissano Faraggi) na jihu ostrova u Preveli. Hojný výskyt motýlic a Boyerií, Coenagrion intermedium jen jednotlivě.

Calopteryx_cretensis-2016-06-02_IMGP0915_preveli

Calopteryx cretensis, dříve jako poddruh C. splendens. Samec má kresbu na křídlech asi nejpodobnější (pod)druhu C. amasina (SV Řecko, S Turecko), tj. přibližně polovina křídla je modrá, špička křídla má úzký průsvitný půlměsíček. Geograficky však sousedí spíše s C. balcanica (Pelopones), nebo C. intermedia (J Turecko). Na Krétě zcela běžný druh u každé tekoucí vody.

Calopteryx_cretensis-2016-05-31_IMGP0717_karoti

Samice Calopteryx cretensis

Coenagrion_intermedium-2016-05-31_IMGP0742_karoti

Šidélko Coenagrion intermedium. Endemit Kréty, velmi podobný C. puella. Na rozdíl od puelly má mírně odlišnou kresbu na S2, odlišně tvarované pronotum a zadečkové přívěsky. A hlavně žije výhradně v tekoucí vodě. Na severu střední části ostrova zcela běžný druh

Coenagrion_intermedium-2016-05-31_IMGP0759_kaloniktis

Coenagrion intermedium, páření na říčce Rema Kaminia  u obce Kaloniktis

Coenagrion_intermedium-2016-06-07_IMGP1221_myli

Coenagrion intermedium, larva z kaňonu potoka u obce Myli, blízko Rethimna. Také larva je velmi podobná C. puella.

Boyeria_cretensis-2016-06-02_IMGP0832_preveli

Boyeria cretensis, samec z říčky Megalo Potamos u Preveli. Oba evropské druhy Boyerií se vyvíjejí v tekocí vodě, imaga se přes den skrývají v tmavých křovinách a létají až za soumraku. B cretensis se liší od běžnějšího zápodoevropského druhu jiným maskovacím vzorem.

Boyeria_cretensis-2016-06-02_IMGP0855_preveli

Boyeria cretensis, samice z říčky Megalo Potamos u Preveli. Další znak, kterým se liší B cretensis se liší od běžnějšího zápodoevropského druhu B. irene, je špičatý „nos“.

Boyeria_cretensis-2016-06-02_IMGP0857_preveli

Boyeria cretensis, samice z říčky Megalo Potamos u Preveli

Boyeria_cretensis-2016-06-07_IMGP1229_myli

Boyeria cretensis, larva z kaňonu potoka u obce Myli, blízko Rethimna. Jako jiné Boyerie má boční trny už od S5

 

Peloponés květen/červen 2015

Kalavryta, malebné městečko na severu Peloponésu, je mezi vážkaři mimořádně populární. Traduje se, že tady je největší šance nalézt extrémně vzácné šidélko Pyrrhosoma elisabethae. Navíc v okolí jsou známé další špeky, endemický Cordulegaster helladica nebo ještě vzácnější C. heros pelionensis. Na přelomu května a června 2015 tedy i my zkoušíme štěstí. 

Kalavryta leží v širokém údolí obklopená věncem hor, některé z nich dosahují výšky až 2250 m. Řeka Vouraikos, která odvodňuje celou oblast, se na své trase několikrát mění z poklidného (až nehezkého a špinavého) kanálu u Kalavryty ve dravou bystřinu, která si prodírá cestu horami k moři. 2015-05-30_IMGP4958_ano_diakopto Hory v okolí Kalavryty2015-06-01_IMGP5249_kalavryta 2015-06-01_IMGP5464_kalavrytaŠiroké údolí řeky Vouraikos u Kalavryty

2015-05-31_IMGP5214_kalavryta    Řeka Vouraikos u Kalavryty vypadá jako špinavý kanál. Vážky tu ale jsou, tedy s výjimkou vysněné Pyrrhosomy.Calopteryx_splendens_balcanica-2015-05-31_IMGP5148_kalavryta Calopteryx_splendens_balcanica-2015-06-01_IMGP5554_diakopto Calopteryx splendens balcanica – samci mají modrou skvrnu na křídle téměř dotaženou k jeho konci. Samice se tu objevují v normální i androchromní verzi.Calopteryx_virgo_festiva-2015-05-31_IMGP5134_kalavryta Calopteryx virgo vestalis – největší motýlice EvropyPlatycnemis_pennipes_nitidula-2015-05-31_IMGP5024_kalavrytaPlatycnemis_pennipes_nitidula-2015-05-31_IMGP5247_kalavrytaPlatycnemis pennipes nitidula – balkánský poddruh s ještě více rozšířenými holeněmi.Lestes_barbarus-2015-05-31_IMGP5047_kalavrytaLestes barbarus

Libellula_fulva-2015-05-31_IMGP5227_kalavrytaLibellula_fulva-2015-06-01_IMGP5307_kalavrytaLibellula fulva2015-05-31_IMGP5213_kalavryta   Šidélko Pyrrhosoma elisabethae jsme nakonec našli, ale museli jsme popojít několik desítek metrů od hlavního toku k menším zarostlým kanálům s pomalu tekoucí vodou. Šidélek jsme nakonec viděli na padesátimetrovém úseku kanálu asi 10.Pyrrhosoma_elisabethae-2015-05-31_IMGP5092_kalavrytaPyrrhosoma_elisabethae-2015-05-31_IMGP5199edit_kalavryta

2015-06-02_IMGP5557_diakoptoŘeka Vouraikos u Diakopto, poté co se prodrala horskou soutěskou. Zde jsme pozorovali mnohem méně vážek než u Kalavryty, jen několik motýlic a klínatky.Gomphus_schneideri-2015-05-29_IMGP4836_diakopto Gomphus_schneideri-2015-06-03_IMGP5578_diakopto Gomphus schneideri – klínatka nahrazující středoevropskou Gomphus vulgatissimus, které se velmi podobá. Larva má však boční trny až od S7, nikoliv od S6.Onychogomphus_f_forcipatus-2015-05-29_IMGP4822_diakopto Onychogomphus forcipatus forcipatus, samec, morfologicky podobný středoevropským formám (zadečkové přívěsky), avšak výrazně světlejší.

Onychogomphus_f_forcipatus-2015-06-03_IMGP5593_diakopto   Onychogomphus forcipatus forcipatus – larvy se také liší od středoevropských populací, hřbetní trny jsou méně výrazné, boční trny jsou přítomny až od S7Podarcis_peloponnesiacus -2015-06-01_IMGP5300_kalavryta  Podarcis peloponnesiacus – prakticky všudepřítomná, moc pěkná ještěrka

2015-05-30_IMGP4928_ano_diakoptoParalelní údolí s prameništěm, biotop Cordulegaster helladica helladica

Cordulegaster_helladica -2015-05-30_IMGP4937_ano_diakopto

Cordulegaster_helladica -2015-06-01_IMGP5379_kalavrytaCordulegaster helladica helladica

Cordulegaster_helladica -2015-06-03_IMGP5610_ano_diakoptoCordulegaster helladica helladica – larva podobně jako C. bidentata má zadečkové články bez bočních trnů, dlouhé zadečkové přívěsky, rovnoběžné křídelní pochvy

Calopteryx splendens ancilla na jižní Moravě

Calopteryx splendens ancilla je při tradičním pojetí jedním z mnoha poddruhů motýlice lesklé. Vyznačuje se rozsáhlejší modře zbarvenou plochou křídel směrem ke kořenům i ke koncům křídel, průsvitný zůstává jen úzký měsíček na samém konci křídel. Tato barevná forma (nebo poddruh) převládá na Ukrajině, jednotlivě bývá zaznamenávána i v Polsku nebo Německu. Při krátké návštěvě Dyje u Lednice jsme mezi stovkami normálních motýlic viděli dvě barevně odpovídající poddruhu ancilla. Otázkou je však oprávněnost tradiční poddruhové klasifikace. Právě komplex Calopteryx splendens je složitý a na základě moderních genetických studií jsou některé původní poddruhy uznávány jako druhy (C. hyalina, C. syriaca, C. waterstonii, dnes i C. intermedia, C. cretensis, C. balcanica).

IMGP7166edit

Omán březen 2015

Do Ománu na vážky? Ano, Arábie, a Omán obzvláště, nejsou úplně suché nehostinné pustiny. Navíc je to krásná, bezpečná a cestovatelsky velmi příjemná země. 10 dní není moc, tak se pokouším o kompromis najít co nejvíc vážek a taky přejít nějaké hory. V této části světa není u vážek taková sezonalita, jak jsme zvyklí z Evropy nebo severní Afriky. Vážky létají celý rok, i když březen a duben je v severním Ománu optimální (během mého výletu hodně dospělců a čerstvých exuvií, málo larev). Opačná situace je na jihu, kde vrcholilo období sucha, tam je lepší jet na vážky na podzim (viz. praktické informace na konci).

Untitled

1. Wadi Bani Khalid, Wadi Tiwi a pohoří Eastern Hajar mezi nimi (14. – 17. 3. 2015)

Jedny z nejznámnějších, nejnavštěvovanějších i nejkrásnějších míst v Ománu. Řeka Bani Khalid během svého toku několikrát narazí na nepropustné podloží a voda se objevuje na povrchu. Byl odtud popsán a jméno dostal i jediný endemit pohoří Hajar – Arabinuera khalidi, původně Ellatoneura z čeledi Protoneuridae, dnes přičleněna k Platycnemidům.
Wadi Bani Khalid
Wadi Bani Khalid
Wadi Bani Khalid
Arabineura khalidi – endemit pohoří Hajar, popsaný odtud
Arabicnemis caerulea – endemit Arabského poloostrova, známý i z Jemenu
Arabicnemis caerulea – larva, podle dlouhých pruhovaných nohou se platycnemid nezapře
Pseudagrion decorum –  šidélko s centrem rozšíření v Indii
Paragomphus sinaiticus – samec
Paragomphus sinaiticus – samice
Trithemis arteriosa
Trithemis kirbyi

Do Wadi Tiwi na druhé straně hor jdu pěšky. Je to krásný, ale drsný dvoudenní trek po značené turistické cestě, 30 km, start 600 m. n. m., nejvyšší bod 2100 m. n. m. (jde se sice asi 7 km po hřebeni, ale i tam je to pořád nahoru a dolů), cíl na úrovni moře. Voda po cestě žádná, toho jsem se bál nejvíc, vyrážím brzy ráno od řeky nažbrundanej k prasknutí, 8 litrů vody na zádech, nejhorší stoupání ještě stíhám ve stínu. Ještě horší je snad sestup, nejdřív je sice pohodový a pozvolný, v nekonečném finále se ale sestupuje do kaňonu s převýšením 1000 m.

Stoupání z Wadi Bani Khalid
Hřebenovka
Mnohem členitější přímořská strana hor
Sestup do Wadi Tiwi

Odpočinek a pohodová procházka nádherným údolím Wadi Tiwi, které se protáhly na celý další den, jsou zasloužené. Severně od Wadi Tiwi leží ještě Wadi Shab, podobné a údajně ještě hezčí, na to už ale nemám síly ani čas.

Wadi Tiwi
Lindenia tetraphylla – samec, Wadi Tiwi
Ischnura evansii – prakticky všudypřítomná Ischnura

2. Dhofar, Wadi Darbat (18. – 19. 3. 2015)

 Je to trošku křeč, ale vydal jsem se autobusem (přes noc) na druhou stranu Ománu. Chci vidět tu „Afriku“ a taky na severu zlobí počasí, odpoledne jsou v horách bouřky a prší. Navštěvuji Wadi Darbat západně od Salalah, nejvodnatější údolí jižního Ománu, kde se drží voda i v době vrcholícího období sucha. Nejdříve navštěvuji nejspodnější část údolí v blízkosti moře s mírně brakickou vodou, která vyhovuje některým vážkám.
Řeka Darbat blízko ústí do moře
Ischnura senegalensis
Macrodiplax cora – celkem vzácná vážka vyhledávající brakické vody
africká Rhyothemis semihyalina
Další africký druh – Urothemis edwardsii
Dojem Afriky umocňují snovači
Zbytek dne a celý další den trávím u středního, nejznámějšího a nejnavštěvovanějšího úseku řeky.
Azuragrion nigridorsum – malinké africké šidélko, výhradně na plovoucí vegetaci
Ceriagrion glabrum
Ceriagrion glabrum 
Pseudagrion decorum
Urothemis thomasi –  opravdová vzácnost, asi nejlepší nález celého výletu
Nesciothemis farinosa – imaturní samec, další africký druh
Nesciothemis farinosa  – larva na první pohled podobná Orthetrum, má ale výrazně dlouhé nohy i anální pyramidu

3. Jebel Akhdar (Sayq), pohoří Western Hajar (20. – 21. 3. 2015)

Na rozdíl od nejvyšší hory Jebel Sams (3004 m), ležící dále na severozápad, není Jebel Akhdar hora, ale rozsáhlá náhorní plošina ve výšce 2000 m. n. m., obklopená vrcholy s výškou asi 2500 m. Je tu navíc voda, čistá a celý rok proudící, malebné horské vesničky, plantáže růží. Celá plošina je dobře přístupná díky nové silnici z jihu z nádherného městečka Birkat al Mawz. Navštěvuji malebné místo Wadi Bani Habib, zde končí silnice, jsou tu rozvaliny staré vesnice i potok s čistou vodou. Pohrávám si s myšlenkou, proč by tu nemohla být Pinheyaeshna nebo další druhy Pseudagrion, když se vyskytují v podobných podmínkách na druhé straně Arábie v horách Jemenu a Saudské Arábie. Úspěch se ale nekoná, nacházím jen divnou Ischnuru, ale bylo tu hezky.
Náhorní planina Sayq
Ruiny historické vesnice Wadi Bani Habib
Wadi Bani Habib
Ischnura cf. fountaineae – Ischnury bez antehumerálního proužku z Arábie jsou většinou takto určovány, spíše asi jde o tmavou formu I. evansii (podle zadečkových přívěsků i plamky)
Ischnura cf. fountaineae – samice
Orthetrum chrysostigma – další všudypřítomná vážka
Bufo arabicus – u každé vody jsou i ropuchy
Planinu neopouštím po silnici, ale zase přecházím hory z Manakiru přes hlavní hřeben směrem na sever do vsi Hodash. Tohle už je celkem pohodová túra, asi na půl dne, počasí se už ustálilo a neprší, převýšení nahoru 500 m, sedlo v 2300 m. n. m., sestup 800 m. Severní strana hor (směrem k moři) je mnohem strmější a taky vlhčí, potkávám i vzácnou zmiji Pseudocerastes persicus. U falaje (zavlažovací kanál) s prudce tekoucí vodou fotím Crocothemis sanguinolenta, z Ománu zatím udávaná jen z 1 lokality.
Pohled do vnitrozemí
Cesta do Hodash – turistické značení v Ománu
zmije Pseudocerastes persicus
Crocothemis sanguinolenta
Crocothemis sanguinolenta
Malebná vesnička Hodash
Dopřávám si ještě zastávku v historickém městě Nahkal s rozsáhlou pevností a říčkou pod ní tekoucí (další C. sanguinolenta, tentokrát samice). Ještě večer se mi podařilo dostopovat do Hatty, těsně za Emirátskou hranicí.
Pevnost Nahkal
Crocothemis sanguinolenta – samice
Orthetrum sabina
I.schnura evansii

4. Hatta (Spojené arabské emiráty), 22.3.2015

Enkláva patřící Dubaji (autobus MHD do Dubaje) na hranicích s Ománem. Tuto lokalitu jsem si vybral jako nutnou časovou rezervu při čekání na latadlo domů. Nad městem jsou 2 přehrady (tam nic moc zajímavého nebylo), přítoky jsou úplně suché. Hory jsou zde nižší, kolem 1300 m. n. m., proto tu prší ještě méně. Vypravil jsem se suchým meandrujícím údolím, až nacházím postupně několik miniaturních louží s vodou, a kde je voda, tam je živo.
Hatta – přehrada nad městem
Hatta – cesta vyschlým řečištěm
Tady je život – desítky larev vážek, v okolí hadi
zmije Echis omanensis – stahuje se na vlhčí místa za ropuchami, hlavní potravou
vodní užovka Platyceps rhodarachis
Paragomphus sinaiticus – larva z této louže
Arabicneura khalidi – larva z této louže

Seznam nalezených druhů:

  1. Ischnura fountaineae
  2. Ischnura senegalensis
  3. Azuragrion nigridorsum
  4. Ceriagrion glabrum
  5. Ischnura evansi
  6. Pseudagrion decorum
  7. Arabicnemis caerulea
  8. Arabineura khalidi
  9. Anax ephippiger
  10. Anax imperator
  11. Lindenia tetraphylla
  12. Paragomphus genei
  13. Paragomphus sinaiticus
  14. Crocothemis erythraea
  15. Diplacodes lefebvrii
  16. Orthetrum chrysostigma
  17. Orthetrum sabina
  18. Pantala flavescens
  19. Rhyothemis semihyalina
  20. Selysiothemis nigra
  21. Trithemis annulata
  22. Trithemis arteriosa
  23. Trithemis kirbyi
  24. Urothemis edwardsii
  25. Zygonyx torridus
  26. Crocothemis sanguinolenta
  27. Macrodiplax cora
  28. Nesciothemis farinosum
  29. Urothemis thomasi

Další druhy, které se mi nepodařilo nalézt:

  1. Rhodischnura nursei
  2. Azuragrion somalicum
  3. Pseudagrion sublacteum
  4. Anax parthenope
  5. Orthetrum taeniolatum
  6. Orthetrum ransonneti
  7. Acisoma panorpoides
  8. Tramea basilaris
  9. Tramea limbata
  10. Sympetrun fonscolombii
  11. Trithemis pallidiventris

Praktické informace

Jak se tam dostat? Chvíli sleduji konkurenční boj Flydubai a Smartwings na lince Praha – Dubaj, letenku (zpáteční Smartwings) kupuji, když cena spadla na 4400 Kč (někdo to pak pořídíl ještě levněji). Pro mě, zvyklého na hladolety s ultralowcosty, je let příjemným překvapením, dostali jsme i jídlo, a bylo dobré, pití dle přání. Z Dubaje jezdí do Ománu autobusy, nikde se však nedala najít jednoznačná informace, v kolik hodin. Podle různých zdrojů jezdí 1 (nebo až 3) autobusy denně do Muscatu (6:00, 15:00, 21:00) a v 15:00 do Salalahu. Volím dražší variantu – letadlo do Muscatu (40 Euro se Swiss). Další možnost, jak opustit Dubaj, je MHD do Dubajské enklávy Hatta na hranicích s Ománem.
Víza: Do Emirátů od roku 2014 nejsou potřeba při pobytu do 30 dní (jen vstupní razítko). Do Ománu se uděluje vízum na hranicích nebo na letišti na 10 dní za 5 Rijálu, nebo na měsíc za 20 Rijálů. Ovšem pokud cestujete přímo z emirátu Dubaj, tj. přes přechod Hatta nebo letadlem z DXB, platí Common visa facility with Dubai (CVF), bezplatné povolení k pobytu v sultanátu na 3 týdny. Na letišti je potřeba jít přímo k imigrační kontrole a vykašlat se na směr k vízům, kam jsou evropani nasměrováni.

Bezpečnost: Cestuji sám, ale cítím se úplně bezpečně. Běžná drobná kriminalita, asi největší nebezpečí pro cestovatele, je tu minimální. Za celou dobu mám jen jednu neshodu s jedním samozvaným taxikářem, stálo mne to 10 místo 5 domluvených Rijálu a trošku nervů. Bezpečno a klid je i v Dhofaru, nic (ani policejní kontroly, vojáci, apod.) nenasvědčuje tomu, že o několik desítek kilometrů začíná Jemen zmítaný momentálně občanskou válkou.

Peníze: Platí se Rijály (OMR), ve směnárně na letišti (kde jsou vždy obecně nevýhodné kurzy) 1 OMR = 70 Kč, v bankomatu 1 OMR = 68 Kč (karta Mastercard Equabank). Obecně jsem se ale nesetkal s možností placení kartou, jak jsme zvyklí z Evropy (nebyl jsem ale ve větších obchodech). Většina věcí stojí přibližně jako u nás (např. kuře s rýží v levnější restauraci – cofee shopu – 1 OMR). Já jsem vystačil (i s dlouhými cestami autobusem) s vyměněnými 100 USD na celých 10 dní.

Telefon: Kupuji si předplacenou SIM za 2 OMR, minuta volání domů mimo špičku stojí pak asi 5 Kč. Naše SIMky normálně fungují, jenom roamig vychází asi na 68 Kč/min.
Doprava v Ománu: Většina cestovatelů si vzhledem k cenám benzínu cca 7 Kč/litr pronajme auto na letišti (malé auto 20 – 30 Eur/den). Do toho se mi nechce, hlavně kvůli omezením, pokud chci projít kus země pěšky (přechod hor). Ománci jsou také bohatí a jezdí autem. Veřejná doprava proto funguje jen částečně. Autobusem se dá bez problému cestovat mezi Muscatem a Salalahem, operují tam 4 společnosti a autobusy jezdí téměř pořád. Autobus stojí 7 OMR (je to 1000 km přes poušť, 12 hodin, výhodné přes noc). Mezi jinými většími městy jezdí autobus většinou 2x denně (ráno a po poledni), mimo hlavní trasy autobusy nejezdí. Skoro všude jezdí taxíky (popř. mikrobusy), který si buď můžete najmout do požadovaného cíle, nebo přistoupit na stanovené trase – levnější, ale nezkoušel jsem. Úplně krásně se dá ale stopovat, zastaví většinou první, max. třetí auto, nikdy za svezení nic nechtěli, ještě mě odvezli, kam jsem potřeboval, a ještě mě pohostili. Lidé jsou opravdu neskutečně přátelští a pohostinní, nikdo (snad kromě taxikářů) se nevnucuje. Domluvit se dá bez problémů anglicky skoro všude, i na vesnicích (kromě starších lidí) umí anglicky skoro každý lépe než já. Navíc je tu obrovský podíl Indů a Pakistánců, kteří ani arabsky nemluví. Každopádně je dobré umět pár arabských slovíček.
Počasí: Úplně opačné na severu a na jihu. V severním Ománu je přes zimu asi tak jako v létě v Mediteránu, v polovině března bylo asi 30-35 stupňů přes den, v noci odhadem 22. V horách (nad 2000 m. n. m.) je už chladněji, asi o deset stupňů, ale i v ultratenkém spacáku mi velká zima nebyla. V zimě i občas zaprší. V létě je extrémně horko a sucho. Do Dhofaru (jih Ománu u hranic s Jemenem) už zasahuje letní monzun, naopak zima je teplejší a sušší.

Epitheca bimaculata

Epitheca mi dlouho unikala. Až do 28.11.2013, kdy jsem navštívil opuštěnou štěrkovnu blízko soutoku Moravy a Dyje u Lanžhota.

Štěrkovna u soutoku. K návštěvě jsem si vybral „opravdu optimální“ odonatologické podmínky – jeden z nejchladnějších dnů zimní sezony 2013/2014. Několikadenní mráz vytvořil asi 3 cm tlustou ledovou kru, kterou bylo nutno rozbít a kry odsunout. Do toho nepříjemný studený vítr s jemným sněžením přecházející v mrznoucí déšť. Avšak touha najím mojí poslední českou vážku mě hřála a v neoprénu jsem tam asi hodinu vydržel.

Během hodiny nacházím 2 larvy Epithecy (F1 a F0). V tuto roční dobu se držely v kořenovém systému ostřic (asi Carex elata), asi 40 cm hluboko.

Larva F1 – křídelní pochvy jsou ještě krátké, o to více vyniknou mohutné trny

Larva při svlékání (z F1 na F0)
Larva F0
Tu větší larvu se mi podařilo v akváriu dochovat až do líhnutí dne 30.4.2014. Celou zimu jsem ji měl v akváriu při pokojové teplotě. Několik věcí mě poněkud překvapilo. Larva skoro nežrala (nabízel jsem ji blešivce, larvy jepic, pošvatek a šidélek), seděla pořád na spodní straně placetého kamenu. Až týden před líhnutím začala být trochu nervózní a opouštěla svůj kámen. V den líhnutí (a je to přesně ve stejný den, kdy se Epithecy líhly i v přírodě na Jižní Moravě – to je zajímavé, ta moje byla celou zimu v teple a nijak ji to neurychlilo vývoj) začala lézt ven z vody po větvičce, ta nebyla dost dlouhá, několikrát spadla nebo lezla dolů a zase nahoru. To odpovídá chování v přírodě, kdy larvy lezou dost daleko (5 – 10 m) od rodné vodní plochy. Až asi v 13 hodin se usadila a začalo líhnutí, které od puknutí kutikuly do rozevření křídel trvalo 3 hodiny.

Turecko 2013 – na vážky k řekám Ceyhan a Seyhan

Turecko je pro vážkaře zemí zaslíbenou s přibližně 100 druhy vážek. Jedním z nejbohatších regionů je okolí Adany na jihu země. V této oblasti se stýkají různé typy společenstev vážek, středoevropské druhy, mediteránní, africké, orientální a nakonec několik endemitů východního mediteránu. V ústí velkých řek Ceyhan a Seyhan se nachází nížina s množstvím kanálů a rybníků, velmi zajímavá je ale hlavně řeka Ceyhan. Kousek odtud se táhne pohoří Taurus, právě severně od Adany leží jeho nejvyšší část Aladaglar s výškou přes 3700 m.
Pro cestu do Adany volím letecké spojení s tureckou nízkonákladovkou Pegasus z Berlína s přestupem v Istanbulu. Letenka vychází přibližně na 4000,- Kč včetně všech poplatků. Cestování po Turecku je jednoduché, všude jezdí autobusy nebo minibusy (= dolmuš) za ceny podobné jako u nás. Turci mají velký smysl pro pomoc na silnici, proto se tam moc dobře stopuje, stačí jenom vylézt s baťohem na silnici.

Osmaniye – říčka Hamus 5.6.2013

Z města Osmaniye vyrážím pěšky podél proudu říčky Hamus k jejímu soutoku s řekou Ceyhan. Podle leteckých snímků říčka vypadala moc pěkně, jako neregulovaná s množstvím štěrkových náplavů. Lákala mě i ze zoogeografického pohledu – neteče z Tauru, ale z jiného pohoří – na jih vybíhající rozsochy, která dále směřuje do Syrie a Libanonu. Skutečnost ale tak idilická není, řeka je hodně špinavá a eutrofizovaná. Vážky tu ale jsou – všudypřítomná Trithemis annulata, nerozlišitelné Crocothemis erythraea/servilia, téměř všechny Orthetrum, ze zajímavých druhů např. Brachythemis impartita (běžnější v západním mediteránu, v Turecku teprve asi čtvrtý nález!), Diplacodes lefebvrii. Na soutoku s Ceyhanem je poslední z kaskády přehrad na této řece, tady Ceyhan vytéká z hor.
Říčka Hamus

Crocothemis sp.

Orthetrum sabina

Platycnemis dealbata

Ischnura elegans ebneri – jedna z nejběžnějších vážek, zdejší podruh je význě menší než ten náš

Diplacodes lefebvrii – samice

Diplacodes lefebvrii – samec
Brachythemis impartita – pro Turecku teprve asi čtvrtý nález

Ceyhan u Hemitekale, 6.6.2013
Známá lokalita, kde můžete čekat to nejlepší, kvůli čemu vážkaři do Turecka jezdí. Přesouvám se o 20 km po proudu. Řeka je to nezvykle čistá, tady už bez přehrad, u břehů s řadou tůní a slepých ramen. Sice protéká zemědělskou oblastí, ale pole nesahají až k řece, je tady travnatý pás několik stovek metrů, kde se pase.

Niva řeky Ceyhan z hradu nad řekou

tůně u řeky
Calopteryx splendens intermedia – tento poddruh má modré pruhy až ke koncům křídel

Calopteryx splendens intermedia – samice

Selysiothemis nigra – samice

Selysiothemis nigra – samec

Gomphus davidi – endemická klínatka, ale vcelku běžná
páření klínatek se nevidí moc často, navíc u Gomphus davidi

Onychogomphus macrodon – samice, tohle je jedna z největších vzácností vůbec, endemická a extrémně vzácná klínatka velkých čistých řek východního mediteránu

Řeka Seyhan

Druhá z velkých řek u Adany. Tedy už to není řeka, ale soustava obrovských přehrad, voda teče tak asi 1 km pod hrází. A to se vážkám moc nelíbí, jsou tu jen běžné druhy. Výjimkou je snad Brachythemis fuscopalliata (přímo v milionovém velkoměstě Adana).

 řeka Seyhan na jižním okraji pohoří Aladag

řeka Seyhan v Adaně – lokalita Brachythemis fuscopalliata 

Brachythemis fuscopalliata – samec, přímo v Adaně

Brachythemis fuscopalliata – samice, přímo v Adaně
Přítoky Seyhanu 7.- 10. 6.2013
Řeka za moc nestála, kamenité přítoky ale ano
Calopteryx splendens intermedia – samice v této oblasti jsou často androchromní – vypadají jako samci (jen ty plamky se nám zdají divné)

Epallage fatima

Gomphus davidi – sice endemit, ale zde hojný

Lindenia tetraphalla – první nález v okolí Adany, z Turecka byla známá tato obrovská klínatka jen od Euphratu a pak až ze západního Turecka

Onychogomphus lefebvrii

Trithemis arteriosa – mnohem vzácnější vážka než T. annulata

Aladag
Aladag nebo Ala Daglar, nejvyšší částí pohoří Taurus, leží právě u Adany. Vrcholky dosahují přes 3700 m. Původně jsem uvažoval o přechodu hor, ale tlaková níže, které se usadila nad horami, mi plány trošku pozmněnila. Ráno bylo hezky, odpoledne ale řádily bouřky a přeháňky. Zůstávám tedy u říček na jižním úbočí s lehkým přechodem jednoho malého hřebínku.,

Anax imaculifrons – největší a možná nejkrásnější vážka Evropy. Pro Anaxe je poněkud zvláštní jeho biotop – menší skalnaté potoky

Ischnura pumilio

Onychogophus lefebvrii – samice

Orthetrum taeniolatum – samice

Orthetrum taeniolatum – samecv, zde v horách jedna z nejběžnějších vážek

Limonlu
Když jsem nemohl do hor, vydávám se na druhou stranu – do kaňonu Limonlu, v blízkosti pobřeží zpadně od Mersinu. Je to jedna z nejznámějších vážkařských lokalit v Turecku, a stálo to za to. 

Gomphus schneideri

Gomphus schneideri – turecká náhrada za našeho vulgatisima

Onychogomphus assimilis – samec, asi nejhezčí klínatka

Onychogomphus assimilis – samec

Onychogomphus assimilis – samice

Onychogomphus assimilis – samice

Trithemis arteriosa – samec a samice

Trithemis festiva – samec, další z černých vážek (tentokrát s fialovým leskem) mediteránu

Trithemis festiva – samice

Libellula fulva z Kokořínska

Loňský nález fulvy na Kokořínsku nebyl náhodný. Letos jsme viděli na přítoku do rybníka Lhotka líhnutí stovek až tisíců fulv. Bylo to v přítokové zóně rybníka, kde se potok Pšovka rozlévá do rákosin a olšin. 22.května tu létali už vybarvení jedinci, jiní se líhli, ve vodě byly ještě velké larvy těsně před líhnutím. Kromě toho stovky exuvií, které jsou nápadně trnité a připomínají trnitostí (ne už jinými znaky) spíš Somatochloru než Libellulu.

Libellula fulva
Libellula fulva – larva s nápadnými trny i na 9. článku
Libellula fulva

Libellula fulva – exuvie je také trnitá

habitat

Jarní larvy vážek 2013

Nehalennia speciosa

Naše nejmenší vážka Nehalennia speciosa má i nejmenší larvy. Z přibližně padesáti larev šidélek velikosti do 1 cm ulovených na Kramářce byla jedna opravdu Nehalenia. Tato larva měřila asi 8 mm.

Nehalennia speciosa – larva z Kramářky

Erythromma lindenii
Larvy přímo z řeky Berounky u Srbska patří E. lindenii, nikoliv E. viridulum, jak jsem se původně  domníval. S determinací mi pomohl v tomto případě Christophe Brochard z Holandska. Jedná se o první nálezy larev tohoto druhu v ČR a celkově teprve šestou lokalitu.

Erythromma lindenii (Srbsko u Berouna)

Letos asi bude bohatý rok na Anaciaechna isosceles. Larvy (mají velmi dlouhé paraprokty) jsou celkem snadno k nalezení


Leucorrhinia a další zajímavé larvy
Výprava na Třeboňsko byla velmi úspěšná i na larvy Leucorrhinií. Během jednoho dne jsme našli na dvou lokalitách čtyři druhy. Pro larvu posledního pátého druhu (L. caudalis) bylo nutno vyrazit opačným směrem do Německa

Larva Leucorrhina caudalis (Německo, Spremberg) je nezamněnitelná díky velkým bočním trnům

…. i díky mohutným hákovitým hřbetním trnům
L. caudalis má velmi nápadně příčně pruhovanou břišní stranu zadečku
Leucorrhinia albifrons (Třeboňsko – Cep) s menšími trny

Leucorrhinia albifrons

Leucorrhinia dubia (Třeboňsko – Pele) má dobře vyvinuté boční trny

Leucorrhinia pectoralis (Českolipsko – Jestřebí) má decentní hřbetní i boční trny

Leucorrhinia rubicunda (Třeboňsko – Františkov) je z našich druhů nejméně trnitá










Orthetrum albistylum (Třeboňsko – Vizír) má zadeček bez hřbetních trnů a s dlouhými zadečkovými přívěsky

Orthetrum brunneum (Českolipsko – Jestřebí) má zadeček také bez hřbetních trnů, přívěsky jsou ale krátké

Anax parthenope (Třeboňsko – Cep)
Coenagrion pulchellum (Třeboňsko – Kramářka)

… a Coenagrion puella (Borotín) s užšími zadečkovými přívěsky pro srovnání